Přednádražní prostor v Olomouci
Názor na realizovanou variantu:
Přednádražní prostor by měl být hlavně prostor pro lidi - chodce - vstupní branou do Olomouce s dobře vyřešenou dopravou, a ne dopravní křižovatkou, jejíž problematická kvalita se již provozem prokázala.
Při výběru řešení v roce 2000 byly předloženy koncepčně jednodušší a ekonomicky přijatelnější návrhy s lidským měřítkem řešení a s možností etapizace výstavby. Úrovňové křížení chodců s ostatní dopravou je v dnešní době nepřijatelné. Cestující, který jde do nádražní haly nebo z ní, by měl naprosto samozřejmě projít otevřeným prostorem – atriem a podchodem do prostoru nádraží, aniž by se jakkoliv střetl s automobilovou dopravou včetně autobusů. Tento podchod by neměl být klasickým "tunelem", ale živým prostorem s obchody a službami a s otevřeným prostorem do atria. Pro chodce pohybující se v přednádraží mělo být vytvořeno prostředí - náměstí - atrium se zelení, ve kterém by se každý rád zdržel, a ne pouze zabetonovaná dopravní křižovatka, ze které každý ihned utíká.
Je škoda, že vedení města vybralo k realizaci variantu, jejímž hlavním autorem byl doktor geolog a ne architekt.
Zásady pro řešení přednádražního prostoru
dle názoru autora variantního návrhu 03/99
1. Maximálně omezit křížení chodců s automobilovou dopravou.
2. Skoro každý cestující jdoucí na vlak nebo z vlaku musí (ať chce nebo nechce – mimo nástupiště) sejít do nádražních podchodů. Je proto vhodné využít tohoto horizontu a dovést cestujícího bezpečně až do jeho dílčího cíle (zastávka, parkoviště, chodník …)
3. Koncepční propojení podchodů nádraží ČD a přednádraží by mělo být minimálně ve výhledu považováno za samozřejmost.
4. Nesoustřeďovat zastávky tramvají a autobusů do jednoho místa. Rozptýlit cestující do jednotlivých zastávek v logicky směrově orientovaném a přirozeném směru jízdy hromadných dopravních prostředků. Zajistit u těchto zastávek dostatečnou kapacitu nástupních hran a rozptylových ploch.
5. Automobily by se měly co nejméně zdržovat v přednádražním prostoru, co nejméně brzdit a rozjíždět se (hluk, exhalace) a pokud možno při snížené rychlosti plynule projet.
6. Nepřibližovat automobilovou dopravu ke stávajícím objektům (hotel, poliklinika).
7. Při řešení zachovat zásadu, že přednádražní prostor není jen křižovatkou, ale významným náměstím Olomouce.
8. Maximálně využít stávající vybudované hodnoty a vše řešit ekonomicky při zachování koncepčních zásad. Využít stávající urbanistické průhledy do ulic Masarykova & Kosmonautů a v osách těchto průhledů na město ponechat přirozené soustředění cestujících (zastávky tramvaje).
9. Již v prvním návrhu řešit sadové úpravy, zeleň a vodní plochy.
10. Zachovat možnost etapového řešení v rámci ekonomických možností.
